To be or not to be?

14. března 2015 v 16:23 | Rum. |  Topic of the week.
Každej si pod pojmem "životní poslání" vybaví něco hypergalakticky úžasnýho.
Vojáky, kosmonauty, vědce, ...
Jasně, takovej džob je fakt obdivuhodnej. Jo. Ale neni pro všechny.
Ale já si stojim za tim, že životní poslání má prostě každej z nás.

K čemu by bylo zachraňovat svět jako celek, když by umíral zevnitř?

 

Měnit minulost? Nikdy.

18. října 2014 v 10:18 | Rum. |  Topic of the week.
Jistě, každej má ve své minulosti něco, co by rád změnil - výběr školy, partnera, práce, úmrtí křečka... Ale věřte tomu, že i bez toho nejhoršího dne vašeho života byste nemohli fungovat tak, jako teď. Jde o motýlí efekt a zároveň o karmu, nebo si tomu klidně říkejte osud, jestli chcete.
Každopádně to, jak každý z nás žije, je ta nejlepší možná realita a kdyby se z vaší minulosti vypustilo i něco malého, přítomnost by nebyla už úplně stejná.

Proto si myslím, že bysme měli přestat fňukat nad tím, co bylo, a vyhlížet lepší zítřky. Protože jednou bude líp.

Potřebujou moje myšlenkový pohnutky vůbec název?

7. července 2014 v 19:01 | Rum. |  The writer.
A tak tu zase dřepim na balkoně svýho malýho království a polemizuju nad všim a ničim zároveň. Kafe, na který jsem spoléhala, že mi přidá trochu energie v tomhle ubíjejícím počasí, mi akorát tak vyhnalo krev z hlavy a s ní i další papírový hyeny. Možná nás zachrání náš soukromý bůh, pomyslím si. A pak jen zatřepu hlavou s tím, že Vypsaná Fixa mi akorát začmárala veškerý mozkový buňky. A přiznejme si, to se dá těžko umýt. Hlavně, když je člověk dezolát a nad hlavou mu lítaj legendární ledňáčci a stereoidy.
 


Vlivné osobnosti jsou ty, které milujeme.

4. července 2014 v 22:13 | Rum. |  Topic of the week.
Odmítám psát o vlivu médií nebo společnosti na lidi, protože takových článků určitě bude plno (a vsadím se, že aspoň polovina se shodne s tetou Wiki).
Já chci mluvit o nečem, co mi zrovna dneska dalo procitnout, díky tomu jsem poznala další část sebe sama.
A to je vliv lidí, kterým na nás záleží, a kteří jsou pro nás důležití. Protože je velký rozdíl, když vám namlouvá někdo, koho skoro neznáte, že ten jablečný koláč je vážně skvělej, a když vám to řekne váš nejlepší přítel. Jakmile to slyšíte od někoho, komu věříte každou hlásku co vydá, ihned se po tom koláči vrhnete, i když na jablka máte alergii.
A když si takovou důvěru získá někdo, kdo je jí hoden, pomůže ti dosáhnout dalšího levelu v životě, poznání sebe sama, poznání ostatních. Prostě procitnutí.
Horší je, když má na vás takový vliv někdo, kdo vás dokáže akorát zklamat nebo zradit.
A televize.
Televizní programy jsou zlo.
Třeba South Park.
A přesto ho všichni milujeme.
A pak začneme ostatním nadávat do židů a do robertků a je to v hajzlu.

...A jestli si tohle nikdo nebude číst, tak seru na vás a jdu domu!

Každej přece ví, že na stromech rostou vajíčka jednorožců.

30. června 2014 v 1:29 | Rum. |  Topic of the week.
Lepší TT snad ani dát nemohli.
Protože každý malý dítě přece ví, že stromy nám dávaj malý jednorožčátka. A taky teda zakázaný ovoce, když narazíte na tu správnou zahradu.
Originalita, lidi, ta roste v našich srdcích. Nebo jak by řekla jedna osoba, co mi pomohla najít část sebe sama, "Každý jedinec je osobnost, ojedinělý originální úkaz, a nikde na světě nenajdete stejného člověka."
A má pravdu, protože tak to prostě je.
Jasně, jedna věc je vystoupit z řady ovcí, což je pro většinu lidí něco nemožnýho. Ale druhá věc je si svou jedinečnost uvědomit. Pochopit, že s váma nikdo nemůže zametat jako s košťatama, protože nejste podle jejich představ. Každej z nás musí pochopit, že má svou cenu, a nikdo si ho nemůže koupit, protože nikdo na světě tolik peněz nemá, i kdyby prošacoval illuminátský pokladny.
A tak se teď zamysli - žiješ život, kterej ti za to stojí? Ceníš si vůbec sám sebe? A proč bys měl(a) mít pocit, že je někdo lepší, než ty?
Nikdo neni.
Nikdo se s tebou nemůže rovnat.
"Protože ty jsi ty, a to je bez debaty, zabalim si tvojí vůni do cigarety." -Vypsaná Fixa

Vypsanou fixou ti píšu slova, ty slova nepřečteš; nebudou vidět.

12. června 2014 v 21:24 | Rum. |  Topic of the week.
A je to zase tady, rumová víla zapnula tu věc uvnitř hlavy, a lítaj z ní samý papírový hyeny. Teda, papírový uplně ne, ale hyeny ve tvaru písmen, to už je přijatelnější definice.
A všechny ty písmenkový hyeny se kupí do skupin a trhaj na cáry všechno živý, co potkaj, a při tom se formujou do těch slov, která Ti chci říct tak dlouho; a tak dlouho jsem čekala na to, až je vypustím, celou tu tlupu hyen, štěkajících do celýho světa, Miluju Tě.

Takový ten pocit, že ti chybí podstatná část tvého Já.

8. června 2014 v 18:58 | Rum. |  The writer.
Zažil(a) jsi někdy, že ti chyběl jeden puzzle z celý skládačky? Jen si to představ - dostaneš krásný, bambilionodílný puzzle, už už je dostavuješ a zjistíš, že tam není dílek, bez kterýho ten obraz nebude obrazem, ale jen dětskou hrou, něčím, co nedává pořádně smysl. Můžeš ho hledat všude, pod gaučem, pod postelí, dokonce na skříních. A kde nic, tu nic. A pak se jednou vzbudíš a je tam, hned u té krabice, a jakmile ho přidáš do skládačky, najednou to všechno dává smysl. Už je to perfektní.
Přesně tohle zažívám teď.
Vždycky jsem si řikala, že tomu všemu něco chybí, že to prostě nejsem já. Zkoušela jsem piercingy, různý barvy vlasů, styly oblékání, tunely... Ale furt to nebylo ono. A ani ve vztazích to prostě nevycházelo - ten je moc takovej, tamten zas moc makovej; znáte to všichni. Pak jsem přišla na střední v Táboře, kde jsem neznala nikoho, kromě spolužáků a spolubydlících na intru. Ale co nevidět jsem ho poznala - mýho pana Dokonalýho, což mi došlo až o rok a půl později (pozdě, ale přeceUsmívající se). Ale od tý chvíle, co jsme se poznali, mě to s ním prostě bavilo. Nic mi nechybělo. Mohla jsem se vedle něj chovat tak, jak jsem se nemohla chovat ani mezi nejlepšíma kámoškama, a to je co říct, přiznejme si to.
Teď jsme spolu skoro čtvrt roku a je to prostě legen --- *počkej si* --- dární.
Už nepotřebuju nacházet sama sebe - už jsem našla svojí druhou půlku žárovky, svýho Romea, svůj Jang, svůj svět.

A tohle je ten nejcennější pocit na světě - vědět, že k někomu prostě patříš.

PS: Miluju tě (:

Nirvana 0.1

24. května 2014 v 20:10 | Rum. |  Musicville.
Tímto tu chci přivítat všechny psychopaty, slídily a loudily. Ave Já.:D


Kam dál