Takový ten pocit, že ti chybí podstatná část tvého Já.

8. června 2014 v 18:58 | Rum. |  The writer.
Zažil(a) jsi někdy, že ti chyběl jeden puzzle z celý skládačky? Jen si to představ - dostaneš krásný, bambilionodílný puzzle, už už je dostavuješ a zjistíš, že tam není dílek, bez kterýho ten obraz nebude obrazem, ale jen dětskou hrou, něčím, co nedává pořádně smysl. Můžeš ho hledat všude, pod gaučem, pod postelí, dokonce na skříních. A kde nic, tu nic. A pak se jednou vzbudíš a je tam, hned u té krabice, a jakmile ho přidáš do skládačky, najednou to všechno dává smysl. Už je to perfektní.
Přesně tohle zažívám teď.
Vždycky jsem si řikala, že tomu všemu něco chybí, že to prostě nejsem já. Zkoušela jsem piercingy, různý barvy vlasů, styly oblékání, tunely... Ale furt to nebylo ono. A ani ve vztazích to prostě nevycházelo - ten je moc takovej, tamten zas moc makovej; znáte to všichni. Pak jsem přišla na střední v Táboře, kde jsem neznala nikoho, kromě spolužáků a spolubydlících na intru. Ale co nevidět jsem ho poznala - mýho pana Dokonalýho, což mi došlo až o rok a půl později (pozdě, ale přeceUsmívající se). Ale od tý chvíle, co jsme se poznali, mě to s ním prostě bavilo. Nic mi nechybělo. Mohla jsem se vedle něj chovat tak, jak jsem se nemohla chovat ani mezi nejlepšíma kámoškama, a to je co říct, přiznejme si to.
Teď jsme spolu skoro čtvrt roku a je to prostě legen --- *počkej si* --- dární.
Už nepotřebuju nacházet sama sebe - už jsem našla svojí druhou půlku žárovky, svýho Romea, svůj Jang, svůj svět.

A tohle je ten nejcennější pocit na světě - vědět, že k někomu prostě patříš.

PS: Miluju tě (:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miriam M. Miriam M. | Web | 8. června 2014 v 19:04 | Reagovat

Moc gratuluju, myslím, že přesně chápu, cos chtěla říct, tento kalendářní rok totiž zažívám to samé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama