Vypsanou fixou ti píšu slova, ty slova nepřečteš; nebudou vidět.

12. června 2014 v 21:24 | Rum. |  Topic of the week.
A je to zase tady, rumová víla zapnula tu věc uvnitř hlavy, a lítaj z ní samý papírový hyeny. Teda, papírový uplně ne, ale hyeny ve tvaru písmen, to už je přijatelnější definice.
A všechny ty písmenkový hyeny se kupí do skupin a trhaj na cáry všechno živý, co potkaj, a při tom se formujou do těch slov, která Ti chci říct tak dlouho; a tak dlouho jsem čekala na to, až je vypustím, celou tu tlupu hyen, štěkajících do celýho světa, Miluju Tě.


A poprvý v životě mam pocit, kterej se dá přirovnat k tomu, jako když Šípkovou Růženku políbil princ a z ní slezly všechny ty ovinující liány s trnama. Jako když Jane porozumněla Tarzanovi a naučila se lézt po stromech. Jako když se Popelka přestěhovala ze špíny do království.
Prostě to tak má bejt, šeptá mi moje podvědomí.

A stejně se cítim nějak... prázdná. A ošizená.
Protože tu nejsi se mnou.
Člověk si řekne, vždyť ho uvidíš za pár dní, ty hloupá, aspoň se budeš věnovat rodině. Ale mě to bez Tebe prostě nemyslí a zároveň dokážu myslet jenom a jenom na Tebe.
Procházet se po pláži, sbírat mušle, válet se v písku, koupat se v moři. A následně schnout na dece, tisknout se k sobě... To mi tu prostě chybí.
A nevim už, jak to říct jinak - zabíráš mi veškerej prostor v hlavě, kterej se zdál ještě použitelnej na myšlenkový pohnutky, a o srdci ani nemluvim - protože to sis přivlastnil už dávno, a nechal sis ho u sebe v Táboře.
A mě pomalu dochází, že moje polemizování stejně nikoho nezajímá, a jestli se někdo dočte až sem, poklepe si na čelo. Holka, ty seš ztracenej případ.
Ale protože vim, že - bohužel, bohudík - si tohle stejně nikdo číst nebude, a že aspoň takhle si můžu ponechat svůj tvořivej koutek tady ve stínu internetu a momentálně i palm, co vypadaj jako přerostlý ananasy, nějak mě to nezastavuje v tomhle vylejvání si srdce na imaginární papír, kde můžu psát vypsanou fixou. A Ty bys byl stejně schopnej to celý přečíst, i kdyby to nebylo k přečtení, a jako že taky neni.
Pavlí, lásko, přijeď.
Nebo si sežeň urychlovač času, ať aspoň můžu přijet já za Tebou.
Vim, že to chceme oba, protože mě by to utišilo divoký myšlenky a Ty bys mě aspoň nemusel poslouchat/číst.
Protože mě máš stejně přečtenou.

A už hodně dávno.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maikoi Maikoi | Web | 12. června 2014 v 22:13 | Reagovat

To je tak nááádherné!

2 Rum. Rum. | Web | 12. června 2014 v 23:47 | Reagovat

[1]: děkuju, i když jsem vůbec nezamýšlela, aby se to někomu líbilo.:D upřímně, musela jsem se z toho jenom vypsat.:D :)

3 Katjesska. Katjesska. | 13. června 2014 v 9:16 | Reagovat

Boží! A kdo není ztracenej případ? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama