Potřebujou moje myšlenkový pohnutky vůbec název?

7. července 2014 v 19:01 | Rum. |  The writer.
A tak tu zase dřepim na balkoně svýho malýho království a polemizuju nad všim a ničim zároveň. Kafe, na který jsem spoléhala, že mi přidá trochu energie v tomhle ubíjejícím počasí, mi akorát tak vyhnalo krev z hlavy a s ní i další papírový hyeny. Možná nás zachrání náš soukromý bůh, pomyslím si. A pak jen zatřepu hlavou s tím, že Vypsaná Fixa mi akorát začmárala veškerý mozkový buňky. A přiznejme si, to se dá těžko umýt. Hlavně, když je člověk dezolát a nad hlavou mu lítaj legendární ledňáčci a stereoidy.


Tohle mě deptá.

Fakt sem začínala mít naději, že ty dva měsíce v mym písečným rodným městě nebudou stát až tak za hovno. Ale ovšem, že se Rum zase plete. Tohle město je beznadějný. Jsou tu tři druhy lidí: ti, které nemam ráda, ti, kteří nemají rádi mě, a ti, které sice mam ráda, ale naopak jsou ode mě odháněni a třikrát denně nazýváni idioty mou drahou polovičkou.

Tak mi nezbývá nic jinýho, než tu polemizovat nad tim, jak strávim další hodiny mýho života.
Spánek.
Spánek je nejlepší možnost ever.
Teda, když je člověk forever meloun.

Protože bejt v jednom pokoji zavřený s mym druhým Já je docela děsivá představa, protože mě ta mrcha neustále nabádá k ošklivejm věcem.
To, že jí stejně vždycky poslechnu, je jiná věc a úplně jinej příběh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama